Vang vieng

Po cestě z Luang prabang jsem se seznámili s kvalitou místních silnic. Thajské silnice, to byla paráda. Odteď, tedy od Laosu to půjde z kopce. Po pravdě to začalo naší chybou. Nechali jsme se ukecat. Když jsme pořizovali lístky na cestu do Vang vieng, obešli jsme několik agentur. Všude nám řekli to stejné: "Jeďte minivanem, je rychlejší a levnější. Autobus nemůže jet tak rychle a je dražší. Minivanem tam budete za 5 hodit, autobusem za 7". Tak jsme jeli minivanem. Totálně narvaným minivanem. Ondra měl kolena u brady, protože si neměl kam dát nohy jak bylo málo místa. A cesta trvala 8 hodin. Později jsme zjistili, že autobus jel uplně stejně dlouhou dobu, akorát to bylo mnohem pohodlnější a s jídlem.
Pobyt ve Vang viengu byl balzámem na duši po téhle hrozné cestě. Nutno přiznat, že ač cestování do Van vieng nebylo pohodlné, výhled byl jedinečný.

Ubytovali jsme se mimo městečko, v Maylin guesthasu. Bambusové bungalovy rozseté po krásné zahradě plné stromů, kytek a motýlů.

Celý týden jsme objevovali krásy místní přírody. První den jsme vyrazili pešo na koupání do místní modré laguny. Krásné koupání v průhledně modré vodě, plné ryb. Lagunka byla vice jak tri metry hluboká, takže jsme si už tak příjemné osvěžení mohli zpestřit skokem ze stromu, nebo z houpačky.

Ve skalách nad lagunou byla i moc pěkná jeskyně,která se dala s baterkou zhruba za půl hoďky celá prozkoumat. Jeskyní bylo v okolí hned několik a pár  z nich jsme i prošli. Druhý den jsme nechali nožky odpočinout a vyrazili na motorce na vejlet za vodopády a obhlídku místní ekofarmy. Náš poslední den ve Vang vieng jsme si dopřáli luxusní výlet s mítním britským rezidentem Tomem na terénních motorkách, díky čemuž jsme se dostali na daleká a zapadlá místa, která před námi pravděpodobně žádný turista ještě neviděl.

Po příjemném odpočinkově- trekovém týdnu ve Vang vieng vyrážíme do hlavního města Laosu Vientien. Na místní Vietnamské ambasádě si zařídíme Vietnamská víza a hurá do Vietnamu na Pho.

A více fotek z Vang Vieng ZDE

Luang Prabang

Ubytovali jsme se na hranicích historického centra, v čistém a velmi příjemném hostelu. Chvilka odpočinku, ledová sprcha a hurá na trh.
Noční trh v Luang prabang je nádhera. Žádné čínské šmejdy a šmuky. Tady se opravdu kocháte místní lidovou tvořivostí. Hedvábné šály a látky, které vyrábí místní ženy ve vesničce cca 2-3km od města (Byli jsme se kouknout). Doma šité, pletené hračky, bačkůrky, šatičky - s tradičními výšivkami, atd.

Po několika hodinách hladovění na lodi míříme ke stánkům s jídlem. Místní specialita jsou stánky s nabídkou: " za 10tis kipů si vem všechno, co nacpeš na jeden talíř". Což jsme udělali. Pak jsme ještě obešli stánky se sladkostmi. Ondra si dal sticky rice, já kokosovou buchtu (mami bábovku, až se vrátíme!).
Luang prabang jsme si užívali necelý týden. Městečko jsme několikrát objeli kolem dokola na kolech, kochali se místní koloniální architekturou, odpočívali v klidu a stínu budhistických watů a probouzeli s nočním ruchem tepajícím na náměstích, ulicích a uličkách. 

To město je jak z pohádky.
Jeden den jsme se vydali na kolech cca 2-3km za město do okolních vesniček, kde se z bavlny a hedvábí vyrábí látky, šály a tradiční sukně. Bylo to docela fajn, dostat se do kontaktu s místními, prohlédnout si obchůdky narvané jejich vlastními výrobky. Za každým obhodem byl vždy přístřešek, pod ním tkaldcovské stavy na kterých se zrovna vyráběly šálky buď z bavlny nebo z hedvábí s tradičními výšivkami. Jako posední jsme narazili na mladou Laosanku. Její obchudek byl spíše galerie moderní tvorby a práce s bavlnou a hedvábím. Spolupracuje s několika holkama s vesnice, které vyrábí šály podle ní navrženého designu. Její vkus a cit pro barvy nám bral dech.
Po několika krásných dnech ve městě se přesouváme zpět do přírody.  Další destinací je městečko Vang vieng. Ještě nedávno hlavně známé pro bujarý noční život a davy mladých američanů a kanaďanů, bloudících bezvládně ulicemi, v krvi několik promile alkoholu a koktejlu místních drog.

Další fotky z Luang Prabang ZDE

Po Mekongu do Luang prabang

V pondělí opouštíme městečko lásky Pai s místní cestovní agenturou Aya. Míříme k tajským hranicím s Laosem, kde nasedneme na loď, která nás po proudu řeky Mekong odveze do historického centra Laosu - Luang prabang. 

Cesta na hranice byla dobrodružná. Asi poprvé v životě jsme se v autě opravdu báli o své životy. 7 hodin cesty v minidodávce, nacpané k prasknutí, jedoucí průměrnou rychlostí 100km/hod po cestě která by se dala přirovnat k naší polňačce. Když jsme dorazili na hranice (cca v 2hodiny v noci), byli jsme ubytováni, abychom si mohli dát na pět hodin chrupku. V sedm ráno vstáváme, rychlá snídaně a hurá na hranice pro víza. Po cestě za vízi potkáváme německý pár, který předešlý večer urazil stejnou cestu, tedy Pai - hranice, za 12 hodin! Pasová kontrola na thajských hranicích proběhla bez problému a jsme vedení blátivou cestou k Mekongu, přes který nás převeze uzounká loďka na druhý břeh k Laoským hranicím. Už nastupovaní v Thajsku bylo vtipné, ale výstup v Laosu byl přímo hystericky vtipný. Z loďky totiž nevystupujeme na nějaký ponton či molo. Ne, vystupuje se přímo do bahna, ve kterém jsou naházená sem tam prkna a klády. S 30kg baglem opatrně vstupuju z lodě na kládu, vyrovnávám a překonávám bahno na pevnější souš. Stejné štěstí neměla Němka, která šla za mnou. Zkončila po zkoro do pasu zabořená v bahně. 4 lidi jí tahali ven. 

Mno a stejně dopadlo ještě pár dalších šikulků, mezi nima jeden Kanaďan a to proto, že ten se z nepochopitelných důvodů rozhodl, že nebude čekat frontu na prkno a ze špičky loďky skočil přímo do bahna. Nevim, asi drogy, či alkohol, tvrdil, že si neuvědomil, že je bahno tolik hluboké. 

Asi po třech hodinách na hranicích nasedáme do lodi a vydáváme se po proudu směrem k Luang prabang. Loď je nacpaná turisty, převážně americkými a kanadskými. Je tu i pár Němců, Portugalců a Japonců. Američani a Kanaďani asi do hodiny rozjeli mejdánek. Na lodi strávíme dva dny. První den urazíme zhruba polovinu cestu a přespíme ve vesničce přímo na břehu Mekongu.

 Druhý den cca po 9 hodinách připlouváme do Luang Prabang. 

Jsme okouzleni. Městečko je opravdu nádherné, není divu, že je na seznamu památek UNESCO.

Více fotek z naší projížďky lodí po Mekongu ZDE