Mae Sot a jeho Barmská komunita

Do městečka Mae Sot v horách, na hranicích s Barmou jsme přijeli ve čtvrtek odpoledne. Ubytovali jsme se v Ban thai hostelu. Příjemné místo s krásnou zelenou zahradou a venkovním sezením pod střechou, která má místní klasický prohlý tvar a stavěl jí prý starý tesař z města Ayuthaya.

Pokoje se stropy a podlahou z týkového dřeva, stejně tak jako vybavení celého pokoje. No kdyby sprcha a záchod nebyly na patře společné pro všechny pokoje, tak sme tak v pětihvězdičkovém hotelu. Nádhera!!

Večer jsme vyrazili na místní večerní trhy, ochutnat trochu kari s hovězím a nasát místní atmosféru. Městečko je specifické tím, že zde  žije společně s Thajci komunita utečenců  z Barmy. Chvílemi nám přijde, že je tu snad Barmánců víc než Thajců. V hraničním pásmu 3km od městečka je hlídaná vesnice a v ní cca 18.000 utečenců z různých částí Barmy, převážně ale Karenů. Situaci utečenců z Barmy monitoruje několik neziskových organizací. Jedná se o dobrovolníky z Kanady, USA a Velké Británie, kteří dodávají utečencům jídlo, ošacení, ale i vzdělání nebo zdravotní péči. Motivují je k výrobě tradičních produktů, které je možné koupit přímo v Mae Sot. Peníze z prodeje těchto výrobků jdou pak rovnou zpět chudým, často podvyživeným utečeneckým Barmským rodinám, pro které je získání peněz z prodeje výrobků jedinou možností obživy. Krásné šály, sárungy, tašky, různé amuletky atd... jsme byly omrknout jak v obchodě tak v prodejně místní Barmské čajovny.

Krásné místo, se skvělým jídlem a šmrncovním nápojákem nás tak nadchlo, že jsem se rozhodla tu i  absolvovat školu Barmského vaření. Ještě ten samý den jsem se přihlásila na kurz, který probíhal den na to od 8.30 hod ráno. Ujali se mne Bo-bo a Nwi-nwi, kteří mne nejdříve vzali na trh. To se moc nedá popsat, to se musí zažít. Prostě od ovoce, zeleniny, bylin všeho druhu až po maso, ryby, žáby, slepejše a gekony. Sušený, živý nebo čerstvě zabitý. Nekecám, ale jelikož byste tomu nemuseli věřit a taky psaný to není tak záživný, tak přikládám obrazový materiál.

Já naštěstí vařila jen vegetariánské recepty. Takže na trhu proběhl pečlivý výběr a poté koupě zeleniny, bylin a tofu. Pak hurá zpátky do čajovny a příprava vybraných receptů. Vybrala jsem si banánový koktejl s medem, bramborové knedlíčky s plněním, Mandalay nudlový salát a bramborové kari.
Všechno to dopadlo moc dobře. Tak dobře, že jsme to bohužel nestihli vyfotit.
Další den jsme si půjčili motorku, jelikož jsme si naplánovali na poslední den v Mae Sot objet jeho blízké okolí. Jeli jsme omrknout hranice s Barmou, kde jsme obdivovali překrásný Barmský nábitek. Škoda že se to nedá dovézt, byl to jeden skvost vedle druhého a samozřejmě za hubičku.

Pak jsme vyrazili do místní vyhlášené restaurace. Vyhlášená je jak svým vynikajícím jídlem (dali jsme si zelené kari, papájový salát a Pad Tai kung) tak hlavně svým nádherným exteriérem a interiérem.

 Je to vlastně taková restauračka uprostřed soustavy jezírek a potůčků, kterým na západní straně dominuje úžasný vodopádek. No jinak všude stromy, lijány, orchideje a porost všech možných tvarů a barev. Vypadá to tam, jak kdyby to tam postavil někdo pro natáčení nějakého exotického a děsně romantického filmu.

Poté jsme vyrazili k horám do místní džungle, podívat se na minerální pramen vyvěrající ze země. Pramen nic moc, procházka džunglí dobrodružná. Na každém patnáctém metru patnácticentimetrová stonožka.

Jinak bambusovej háječek, krásný motýli a tak. Původně jsme mířili do jeskyně na vrcholu hory, ve které bydlí netopýři, ale začínalo zapadat slunce, tak jsme to vzdali  a otočili to zpět k  motorce Po cestě domů jsme málem přejeli kočku a asi určitě přejeli hada. Po každé to pro mě byl nějaký druh šoku a tak ze me vždy vylítnul nějakej "hýýýk", za kterej sem dostala pěkně vynadáno, že prý nervuju řidiče. Pak už jen rychlá cesta zpět do Mae sot, návštěva večerního trhu, kde si Ondra dal “ten nejlepší Pai thai jakej kdy měl”, a hurá domů spát. Ráno vstáváme v 6.30 a vyrážíme do Chiang Mai, hlavního města thajského severu

Více fotek na naší Picase ZDE

Ondrův Pad tai v balení Take-awy.  Jak ho otevřel, už ho nestihl nafotit, jak bylo dobré :-)